|
|
|
Úvod
První a druhé církevní přikázání zavazuje každého pokřtěného staršího sedmi let, schopného používat svůj rozum, k účasti na celé mši
svaté o nedělích a zasvěcených svátcích. To jsou v naší zemi Hod Boží vánoční 25. prosince a slavnost Matky Boží, Panny Marie 1. ledna.
Kdo toto přikázání bez vážné příčiny dobrovolně porušuje, dopouští se těžkého hříchu. Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že mše
svatá začíná vstupním zpěvem, když kněz přichází k oltáři, a končí závěrečným požehnáním. Účast na mši svaté však neznamená pouhou
fyzickou přítomnost. Není vhodné se během mše svaté "něčím zabavovat", byť by to byla třeba soukromá modlitba růžence, nebo zpěv
náboženských písní, zatímco "si kněz slouží svou mši". Těmto nešvarům má právě liturgická reforma zabránit tím, že každého zve, aby
se do slavení eucharistie aktivně zapojil.
Není žádná nedůležitá část mše svaté
Je možné, že leckdo zná mení texty zpaměti. Možná spolehlivěji než kněz, který eucharistii celebruje. Znát nazpaměť ale ještě neznamená
pochopit. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé části mše svaté a pokusme se nepřehlédnout jejich význam. Každá část je důležitá a může
nám přinést duchovní užitek.
Mše svatá má dvě hlavní části
To ví každé dítě, které se připravuje na první svaté přijímání. V první části, bohoslužbě slova, se setkáváme s Kristem v jeho slově.
Snažíme se porozumět událostem, které na něj ukazovaly během dějin spásy, jak je máme zaznamenány ve Starém zákoně. Sledujeme
působení Ducha svatého v první církvi, jak nám je ukazují Skutky apoštolů a novozákonní listy. Především ale posloucháme slova
samotného Krista, který k nám mluví v evangeliu. Úkolem kněze je, aby Boží slovo věřícím vykládal v homilii. Odpovídáme na ně s
vírou ve společné modlitbě proseb. V dřívějších dobách to byla jediná část, které se směli zúčastnit i katechumeni, proto se
také nazývá bohoslužba katechumenů.
Ve druhé části, bohoslužbě oběti, přinášíme Bohu oběť nejsvětější - jeho vlastního Syna, který se za nás obětoval krvavým způsobem na kříži a tuto oběť
znovu zpřítomňuje při každé mši svaté. Slavení Kristovy oběti je ústřední tajemství naší víry. Tak velké,že není dopřáno, aby se ho účastnil kdokoliv.
Dokonce katechumeni byli před bohoslužbou oběti vyzýváni, aby opustili shromáždění.
Když se Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevil učedníkům, jdoucím z Jeruzaléma do Emauz, vysvětloval jim, co se ve v?ech částech Písma na
něj vztahuje. Potom se jim dal poznat, když s nimi lámal chléb. Když jim zmizel z očí, říkali si: "Copak nám nehořelo srdce, když nám vykládal Písma?"
"Lámání chleba" je termín, který používali první křesťané pro slavení eucharistie. Je tedy možné,že v této události, kterou nám zaznamenal
evangelista Lukáš, můžeme vidět základní prvky mše svaté, jak ji dnes slavíme my. S hořícím srdcem posloucháme Kristova slova, abychom s
ním pak lámali chléb.
|
|
|
|